Hypertext Markup Language – Wikipedie

Ukázka:

Text odstavce

Některé značky jsou nepárové – nemají žádný obsah a nepoužívají koncovou značku. Příklad pro vykreslení vodorovné čáry:

Ukázka:

Značky mohou obsahovat vlastnosti, které o nich uvádějí určitou důležitou informaci. Koncové značky již vlastnosti nemají. Příkladem může být odkaz (značka <a>), jehož vlastnost href říká, kam se uživatel po kliknutí na něj dostane (v tomto příkladu na stránku http://example.com):

Ke značkám je však možno přiložit i více vlastností. Můžeme si tak například vytvořit odkaz, který se otevře v novém okně/panelu:

A nebo odkaz, který se otevře v novém okně/panelu, obsahuje titulek (zobrazí se obvykle po najetí kurzorem na daný prvek) a má přiřazenou třídu, kterou pak můžeme využít například v kaskádových stylech:

Vzhledem k tomu, že zadávání odkazů tímto způsobem je na Wikipedii zakázané, nebude zde možné zobrazit ukázku.

Některé prohlížeče (např. Opera nebo Mozilla Firefox) dokonce umožňují „vytvářet“ vlastní značky a prvky a umožňují také jejich stylování pomocí kaskádových stylů. Tato funkce však u většiny webových prohlížečů není podporována. Jelikož se obsah neznámých prvků v prohlížečích, kde podpora této funkce chybí, zobrazí chybně a bez jakéhokoliv stylu, vlastní prvky se prakticky nepoužívají.

Dokument může mimo značkování obsahovat další prvky:

• DTD direktivy – začínají znaky <!, jsou určeny pro zpracovatele dokumentu (prohlížeč).
• Komentáře – pomocné texty pro programátora, nejsou součástí obsahu dokumentu a nezobrazují se (prohlížeč je ignoruje). Příklad komentáře je uveden níže.
• Kód skriptovacích jazyků
• Kaskádové styly

Dokument v jazyku HTML má předepsanou strukturu:

• Deklarace typu dokumentu – značka <!DOCTYPE html> sděluje prohlížeči, že otevřel HTML dokument.
• Kořenový element – prvek html (značky <html> a </html>) – reprezentuje celý dokument.
• Hlavička dokumentu – prvek head (značky <head> a </head>) – obsahuje metadata, která se vztahují k celému dokumentu. Definuje např. kódování, název dokumentu, autora, popis, klíčová slova, titulek dokumentu nebo kaskádové styly.
• Tělo dokumentu – prvek body (značky <body> a </body>) – zahrnuje vlastní obsah dokumentu.

Příklad HTML dokumentu ve verzi 5:

Značky lze z hlediska významu rozdělit na tři základní skupiny:

Strukturální značky

rozvrhují strukturu dokumentu, příkladem jsou třeba odstavce (<p>) nebo nadpisy (<h1>, <h2>). Dodávají dokumentu formu.

Popisné (sémantické) značky

popisují povahu obsahu prvku, příkladem je nadpis (<title>) nebo adresa (<address>). Současný trend je orientován právě na sémantické značky, které usnadňují automatizované zpracovávání dokumentů a vyhledávání informací v záplavě dokumentů na webu. Vyvrcholením této snahy je v současné době jazyk XML.

Stylistické značky

určují vzhled prvku při zobrazení, typickým příkladem je značka pro tučné písmo (<b>). Od tohoto druhu značek se postupně upouští, trendem je používání kaskádových stylů, které vzhled popisují odděleně od obsahu dokumentu. Mezi důvody pro neužívání těchto značek patří především to, že tyto značky jsou orientovány na prohlížení na obrazovce počítače, příliš se však nepočítá s používáním dokumentu jiným způsobem – alternativní prohlížeče pro postižené (čtečky pro slepce), v mobilních zařízeních apod. Kaskádové styly umožňují definovat rozdílná zobrazení pro různá zařízení.

Programy pro snadnou tvorbu webových stránek se nazývají editory. Editorem HTML může být v podstatě jakýkoliv program pracující s textem. V praxi se však používají mnohem sofistikovanější programy.

Běžný textový editor HTML zvládá barevnou syntaxi (barevně rozlišuje jednotlivé části kódu jako například HTML značky či vlastnosti a prostý text), dokáže napovídat značky, zná chytré tabulátory nebo zvládá validovat dokument podle předepsané specifikace. Takovými editory jsou například VS Code, Notepad++, Bluefish, Sublime text a Atom.

WYSIWYG je zkratka od anglického „What you see is what you get“, v překladu „Co vidíš, to dostaneš“. Editory tohoto typu pracují na opačném principu než textové editory – ve WYSIWYG editoru pracujete přímo s již hotovou stránkou a obecně neplatí, že by uživatel tohoto editoru musel znát jazyk HTML. Ve WYSIWYG editoru si může uživatel poskládat stránku, jak se mu zlíbí, a program následně vygeneruje požadovaný kód HTML. Takovými editory jsou například Adobe Dreamweaver nebo Microsoft Expression Web (novější verze Microsoft FrontPage).

Programy, jejichž účelem je prezentovat dokument na zobrazovacím zařízení – nejčastěji na obrazovce počítače, se nazývají webové prohlížeče.

Postup zpracování HTML kódu a jeho vykreslení uživateli se nazývá parsování. Správný postup zpracování je u webových prohlížečů velice důležitý k tomu, aby se stránka uživateli vykreslila správně.

• Dokument je nejprve prohlížečem načítán a rozkládán (tzv. syntaktická analýza) na jednotlivé prvky podle definic DTD (Document Type Definition) určujících značky a vlastnosti, které lze používat.
• Každému prvku je poté přiřazen styl (způsob zobrazení). Styly mohou být předepsány přímo programátorem ve zdrojovém kódu. Vlastnosti stylů, které nejsou předepsány, doplní prohlížeč podle implicitního stylu, který je předepsán ve specifikaci. Některé prohlížeče umožňují uživateli implicitní styly definovat.
• Na dokument je dále aplikován předepsaný kód skriptovacích jazyků. Jsou volány funkce, provedeny příkazy, je spuštěno sledování událostí, jejich volání, popřípadě provádění jejich smyčky.
• Takto zpracovaný dokument je na závěr vykreslen uživateli. Moderní prohlížeče však podporují postupné vykreslování, díky čemuž je dokument postupně vykreslován v průběhu parsování. Uživateli se tak HTML stránka postupně rýsuje před očima.

Moderní prohlížeče pracují obecně ve dvou základních režimech:

• Standardní režim – režim snažící se dodržovat definované standardy;
• Quirk mód – režim zaměřený na tzv. zpětnou kompatibilitu, i pokud takové chování není v souladu se standardy.

Tyto režimy chování zavedl Internet Explorer ve své páté verzi právě z důvodu zpětné kompatibility. Microsoft při vytváření nové verze prohlížeče chtěl, aby se v něm zobrazovaly správně stránky, které již existují, ale také stránky, které jsou psány podle nových standardů. To, jaký režim (a chování) prohlížeč zvolí, závisí především na uvedení direktivy <!DOCTYPE, protože většina starších stránek ji vůbec neobsahuje, popřípadě na použitých prvcích v porovnání se specifikacemi jednotlivých verzí. Později toto chování částečně převzaly další prohlížeče (např. Mozilla Firefox nebo Opera, kde však rozdíly mezi režimy nejsou natolik markantní. Existence nestandardního režimu je výsledkem vývoje, kdy si výrobci jednotlivých prohlížečů přizpůsobovali definici HTML podle svých potřeb a prohlížeče podporovaly nestandardní prvky a syntaxi. Řada těchto „vylepšení“ byla následně přejímána do standardů, některé však byly zase v dalších verzích vyřazeny.

20. září 2012 HTML Working Group uveřejnila svůj záměr o prodloužení vývoje HTML minimálně do roku 2016 v tzv. Plánu 2014. V něm si také stanovila nové cíle týkající se cyklu vydávání nových verzí HTML a milníky, jichž chce dosáhnout. Specifikace HTML5 podle tohoto plánu měla vyjít v posledním čtvrtletí roku 2014 (proto „Plán 2014“), specifikace HTML 5.1 by pak měla vyjít v roce 2016. Během tohoto cyklu vývoje HTML Working Group:

• stanoví, které prvky jsou vhodné ke splnění výstupních kritérií,
• vytvoří specifikaci HTML 5.1, která zahrnuje právě tyto vhodné prvky a která vynechává zbývající nevhodné prvky,
• vytvoří návrh HTML 5.2. Nevhodné prvky z HTML 5.1 a zamýšlené prvky mohou být v tomto návrhu začleněny.

Odhaduje, že počáteční fáze návrhu HTML 5.2 by byla počátkem roku 2015.

(podle W3C Process Document)

Working Draft (WD nebo FPWD)

Pracovní verze dokumentu publikované ke zrevidování komunitou a veřejností během vypracovávání specifikace.

Last Call Working Draft (LC nebo LCWD)

Vydáním tohoto dokumentu pracovní skupina vyjadřuje, že považuje specifikaci za kompletní a všechny chyby za vyřešené. Tato specifikace se přesune do fáze Candidate Recommendation, jestliže se nenaleznou závažné chyby. Vyhrazená doba platnosti tohoto dokumentu je poslední šancí k nalezení chyb před přechodem k CR.

Candidate Recommendation (CR)

Dokument publikovaný k získání zkušeností pro implementaci, který již byl dostatečně upraven a splňuje technické požadavky pracovní skupiny k implementaci.

Proposed Recommendation (PR)

Vyspělá technická zpráva o provedení oprav, komplexního testování a schopnosti implementace odeslaná ke schválení.

Recommendation (REC)

Specifikace, standard nebo soubor směrnic, které byly schváleny. Je doporučeno její úplné nasazení a používání. Toto je poslední fáze vývoje, která již nesmí být nijak opravována nebo měněna.

Plán budoucího vývoje shrnuje následující tabulka: